Centrální banky se nalézají v zóně „panick mode“

Od mého posledního komentáře se toho událo více, než by se mi vzhledem k mé absenci bývalo líbilo. Zoufalá záchranná akce hned několika centrálních bank, zveřejněné inflační hodnoty PPI a CPI a v neposlední řadě praktické pohřbení Paulsonova „Super SIV projektu“ – to vše si určitě zaslouží byť i opožděný komentář. Jelikož jsem stále pod vlivem přesunu do jiné časové zóny a chce se mi neustále spát, tak se dnes vyjádřím pouze k prvnímu tématu.

Příčinou současné krize finančního sektoru není nedostatečný objem peněz v oběhu ale naopak jeho nadbytek. Dekády americké politiky „povzbuzování“ ekonomiky chrlením většího a většího objemu potištěných papírků vytvořily (za nemalého přispění ostatních vyspělých ekonomik) obrovský globální nárůst kreditu, na kterém je založen veškerý ekonomický růst tak, jak ho známe z naší postkomunistické éry. Kredit je ale poněkud zavádějícím názvoslovím. Ve své nahé podstatě jde o dluh. Tento dluh se úspěšně daří splácet pouze tvorbou ještě většího objemu dluhu (kreditu). Tento ekonomický systém funguje do té doby, dokud se ekonomickým subjektům daří nově získané finanční prostředky úspěšně investovat s dostatečnou návratností. Ta by měla být alespoň tak vysoká, aby dokázala nejenom zajistit zaplacení výše zmíněného dluhu ale zároveň generovat dlužníkům požadovaný zisk¨nebo benefit, kvůli kterému se zadlužili.

Pokud je tvorba nového kreditu rychlejší nežli je růst reálné osobní spotřeby či poptávky, pak dochází k znehodnocení aktiv, která jsou podkladem pro tvorbu onoho kreditu. Většinou se jedná o měnu té či oné ekonomiky. Zřejmě nejlepším způsobem, jak odhalit, která ekonomika tvoří exces kreditu, je porovnání její měny s jednou jedinou neměnnou měnou – zlatem. Dalším průvodním znakem nadměrné tvorby kreditního excesu je strmý nárůst cen celé řady assets, ať už se jedná o nemovitosti, umělecké předměty nebo cokoliv jiného, co má nějakou „vnímanou“ hodnotu. V určité fázi tohoto procesu dojde k situaci, kdy buďto výnosy z vlastněného dluhu nestačí k jeho splacení nebo ke generování požadovaného zisku a/nebo k pořízení či udržení reálných assets, jejichž hodnota se během procesu nafoukla do nerealistických rozměrů. Pak dochází k nesolventnosti dlužníků, která se následně rozšíří i na tvůrce a distributory kreditu.

V této fázi by mělo dojít ke korektivnímu (očistnému) momentu, kdy ceny assets poklesnou na udržitelné hodnoty a zrovna tak objem a růst tvorby kreditu (který nemá smysluplné využití). Toho mohou centrální banky dosáhnout prudérnější monetární politikou. Obojí je bolestivé a bohužel politicky málo akceptovatelné. Průvodní symptomy, jakými jsou zvýšená nezaměstnanost, pokles ekonomické výkonnosti, pokles cen nemovitostí a bankrot některých finančních entit, jsou vnímány jako větší zlo než případný totální kolaps celého systému, jehož pravděpodobnost si mnozí nejsou ochotni připustit. A proto se v takovýchto momentech centrální ekonomické orgány uchylují ke krokům přesně opačným, než by logika vyžadovala – tj. uvolnění monetární politiky či přímé intervence na finančních trzích.

Právě k tomuto došlo minulou středu, kdy centrální banky všech G7 ekonomik se větším či menším dílem rozhodly k přímým intervencím a injekcím likvidity na finančních trzích v míře, která byla naposledy zaznamenána bezprostředně po útoku na WTC. Celkem půjde o finanční injekci v objemu 40 miliard USD v prosinci a blíže nespecifikovanou částku v lednu. Tyto prostředky budou nabídnuty jako zdroj krátkodobého kapitálu bankám formou anonymní aukce za podmínek ještě výhodnějších, nežli v současnosti nabízí doskotní okna. Zvláště zneklidňující je skutečnost, že FED je ochoten jako záruku přijímat stejně pochybné CDO instrumenty, na kterých E-trade ztratila přes 70% své hodnoty.

I takto zoufalá akce však nedokázala rozptýlit nedůvěru bankovního sektoru v kvalitu současného kreditu a solventnost jeho subjektů. Naopak, krátkodobé úroky, které si mezi sebou banky účtují se nepohnuly ani o píď. Jak dlouho bude centrálním bankám trvat, než pochopí, že to, co trhy nyní potřebují, není více peněz v oběhu ale více transparentnosti? A v tomto ohledu intervence oficiálních míst, jakými jsou kreace podivných superfondů, pardony pro nesolventní dlužníky a intervence na finančních trzích, se jeví jako silně kontraproduktivní.

:-) lynx

Zájemci o zasílání mých komentářů emailem ve formátu HTML ihned po publikování jsou vítáni a tento servis si mohou zajistit zasláním požadavku na můj email lynxsharpeye@yahoo.com - osobní identifikace není nutná. Disclaimer: Informace uvedené na tomto blogu jsou poskytovány výhradně pro informační účely a v žádném případě nepředstavují nabídku k nákupu nebo prodeji jakéhokoliv investičního instrumentu.